Střední škola z mého pohledu

♡Ahoj, je neděle večer a já jsem celý den dělala věci do školy a hlavou se mi honí tolik věcí o škole a mám toho tolik co říct, že to ze sebe všechno potřebuju dostat.

Začnu asi tím, že vím, že na tohle téma budu mít dost negativních ohlasů ale jsou to moje myšlenky a názory a možná to někdo, kdo to právě teď čte potřebuje slyšet.

V 15-ti letech (někdo i dřív) si máme vybrat střední školu, takže dejme tomu to, co chceme dělat po téměř celý náš život, když nepočítám gymnázia.
Už je tady se zarazím.
Na gymnázia jdou děti, co mají skvělý známky, lidi, co skvělý známky nemají, tak se nemají šanci se na gymnázium dostat, pokud teda není soukromé a rodiče to svému dítěti nezaplatí.
Takže tedy lidi se špatnými známky si ve většině případu musí už vybrat určitý obor, který chtějí studovat.
Děti s horšími známky jsou už od samého začátku shazováni kvůli známkám.
Že někomu nejde matematika nebo angličtina, čeština, chemie ale přece neznamená, že ten člověk není inteligentní, protože je.
Upřímně, kolik znáte lidí s dobrými známkami kteří jsou v běžném životě úplně nepoužitelní? Já dost.
Děti kterým nejde třeba fyzika jsou třeba dobří k kreslení, sportu nebo uměj úžasně zpívat, ale to ve škole nikoho nezajímá.

Náš učitel na informatiku jednou naší třídě řekl, že toho kdo neumí převádět jednotky (ty co se týkají počítače) nepustí do dalšího ročníku, vlastně že je to uplnej blbec.
Já jsem si na milion procent jistá, že převádění megabitů na bity nikdy v mým životě potřebovat nebudu a kvůli tomu, že to nepřevedu bych neměla být puštěna do vyššího ročníku?
Co je to za blbost?

Jednou jsem viděla na internetu obrázek, kde byla opice, ryba a žirafa a všichni tři měli za úkol vyšplhat na strom. Ryba nemůže vyšplhat na strom ale za to umí skvěle plavat a žít ve vodě.
Žirafa nevyšplhá na strom ale za to dosáhne vysoko a opice sice na strom vyleze ale za to nemůže plavat pod vodou.
Každý z nás je individuum a školství předpokládá, že budeme všichni dokonalý a všechno nám perfektně půjde a hlavně všem stejně, což je prostě hloupost.

Nikdo z nás nepotřebuje kus papíru aby dokázal že je chytrý, že je inteligentní.
Může před vámi sedět ten nejinteligentnější člověk ale vy by jste to do někoho neřekli kvůli jeho známkám, takhle se lidi nemůžou soudit a je to tak, setkávám se s tím od základky kdy se mi spolužáci posmívali, když jsem dostala z testu z fyziky pětku a pronásledovalo mě to hrozně dlouho a to vážně váš život ovlivní.
Kolikrát o sobě a svoji inteligenci začne třeba 13-ti leté dítě pochybovat kvůli nějakému hloupému učiteli nebo spolužákovi který mu řekl, že je hloupý že neumí kvadratické funkce, které k životě nebude potřebovat a kolikrát to konči sebepoškozováním, poruchou potravy a dokonce sebevraždou.

Něco jiného je všeobecný rozhled.
Ano, každý člověk musí o světě něco vědět, měl by umět nějaké základní počty které bude v životě potřebovat, psát a číst, a třeba vědět, že je Praha hlavní město České republiky a Bratislava Slovenska.
Během našich školních let se snažíme zjistit, kdo jsme, co nám jde a nejde a učitelé se k nám chovají jako k dětem.
Jako příklad použiji chození na toaletu při hodině. Některým učitelům nedělá problém někoho o hodině pustit na záchod ale pak jsou tu takoví, který i kdyby jste se měli v té lavici počůrat, tak vás nepustí. Kdo myslí že jsou, vážně KDO MYSLÍ ŽE JSOU aby nám zakazovali vykonávat základní potřeby, které neovlivníme, to je hrozně moc špatně.

Teď budu chvíli mluvit o množstvím času stráveným ve škole.
Zítra je pondělí, a mně škola začíná v 7:00 a končí v 16:00 , to je 8 hodin strávených v budově ve školních lavicích, skoro denně.. to není způsob jak získat mnoho životních zkušeností.
Taky do toho nepočítám ranní vstávání a cestu do školy, to by bylo denně tak 10-11 hodin s tím, že ještě večer přijedete domů a máte se učit na testy na druhý den, pomáhat doma, mít společenský život a spát 8 hodin? Je to vůbec možné? Jsme šest, sedm, osm hodin zavřeni v budově a máme se naučit přesnou definici nečeho, co je napsané v učebnici.
Kdybych měla teďka někdy umřít tak jsem si jistá, že jsem strávila nějakých 70% mého života ve škole a co ze mě je?  Nic.

Třeba mi nejde moc dobře biologie ale za to mi jde angličtina, nejdou mi materiály ale umim kreslit, každému přece nemůže jít to samé, kdy už to společnost pochopí?

Myslím, že hlavní prioritou všech lidí by mělo být štěstí, každý na světě by měl chtít být v životě šťastný a škola nám spíš říká, že to nejdůležitější v životě je být chytrý a mít dobré známky.
Netvrdím, že mít dobré známky je špatně, třeba vám to život usnadní, dostanete se na dobrou univerzitu a bude z vás doktor ale budete do nějakých 30-ti studovat a tohle by pro mě nebyl život ale doktoři jsou třeba a chápu, že někdo chce být doktor tak jako já umělec ale učitelé by z nás z všech neměli dělat doktory, právníky nebo manažery.
KAŽDÝ člověk má mít právo být tím, čím chce a ne aby mu bylo řečeno, že jestli neumí převádět jednotky skončí jako uklízečka na veřejných záchodkách.
Učitelé nemají tušení, co v každém jednotlivci je a co v životě dokáže, každý si může dělat se svým životem to, co uzná za vhodné, protože je to jeho život.
Nikdo jiný nemá to právo vás shazovat, soudit podle známek když o vás neví vůbec nic.

Doufám, že si tenhle článek nevzal někdo osobně nebo to pochopil špatně, jsou to moje názory na školu.
Já bych tady mohla o tom psát ještě třeba hodinu ale to už by nikdo nečetl a tohle je asi jen to úplně základní co jsem ze sebe chtěla dostat, tak snad nějaké procento z vás souhlasí a nebudete mě tolik kritizovat,

hodně štěstí při zítřejším vstávání a škole:D
K.